Mistrovství České republiky ve stromolezení

Arboretum Stěbořice - Nový Dvůr

2022

Říká se, že všechno dobré jednou skončí. Muselo tomu tedy tak být i v případě našich závodů. I když vlastně ne tak docela. Tyto závody totiž nebyly dobré. Byly vynikající. A ještě tak docela neskončily. Stále se o nich vypráví, stále na Facebooku přibývají sdílení a lajky. Pojďme tedy i my tímto článkem život letošních závodů ještě trochu prodloužit.

Přestože závodit se začalo až v sobotu 11. června, vše začalo pochopitelně mnohem dříve. Přípravný tým se začal sjíždět už ve středu večer, aby se s přípravou stanovišť začalo od čtvrtka naplno. Tým patrona závodů Petra Štelara z arboreta Nový Dvůr, kde letošní závody probíhaly, však začal pracovat ještě dříve. Díky nim vypadala část arboreta určená pro závody, jako kdyby právě vyšla od kadeřníka. Ne že bylo posekáno, bylo přímo učesáno! Ke krásám jejich arboreta se ale ještě krátce vrátím.

Čtvrtek proběhl ve znamení definitivního výběru stromů pro disciplíny a finále, přípravy stanovišť, a kontroly vybavení těch nejdisciplinovanějších závodníků, kteří přijeli s denním předstihem. A protože „kdo pracuje, ať jí“, a „po práci legraci“, jeden sud padl za oběť večerní dobré nálady jako nic.

Pátek patřil především workshopům. Záchranou zraněného a první pomocí se zaměřením na zástavu masivního krvácení zájemce provedl Martin Čapek z Hasiči-Rescue. Následovala procházka arboretem s entomologem Petrem Martínkem z Mendelovy univerzity zacílená na hmyz problematický, jak z pohledu arboristů, tak z pohledu vlivu na dřeviny. Téma základů dendrologie nadnesl po obědě Marek Žďárský, načež následovalo srovnání jednolanové a dvoulanové techniky (SRT versus DRT), které vysvětlil kvartet ve složení Martin Kott, Tomáš Hupač, Josua Hundertmark z firmy Courant, a Eva Maria Mauz, ambasadorka firmy Teufelberger. Pak už se „jen“ zkontrolovalo vybavení zbylé většině závodníků, a závodníci vyrazili na prohlídku stromů, které je v sobotu čekaly. Nutno zmínit, že strom na disciplínu záchrany zraněného (respektive dva stromy, a ne zrovna blízko u sebe) probudily v závodnících emoce tak trochu zjitřené, a dilema „skočit to, nebo to znovu nahodit“ se stalo tématem nejedné večerní diskuse u piva.

A byla tu sobota, začal cvrkot, a začal nezvykle brzy. Vzhledem k počtu 44 závodníků není divu, že tlak organizátorů, aby hvizd píšťalky capa di tutti capi Tomáše Hupače zazněl skutečně už v osm hodin, byl velmi silný. Počasí bylo slovy mé prababičky „jako malované“, slovy mé babičky „jako ze žurnálu“, a postup rtuti v teploměru dával tušit, že to bude žurnál přinejmenším subtropický. Vybrané stromy stály na elegantní pomyslné výseči kružnice, jejímž středem byl hlavní stan scoring teamu. Přesun od jedné disciplíny k druhé tedy nebyl vůbec žádný problém, a nezabral ani minutu. Mikrofonu a moderování se chopil (a chce se až říci „zaplať pánbůh“) opět Pavel Wagner. Každý umíme něco, Pavel kromě své profese umí přinejmenším ještě moderovat. Osobně si už závody, bez jeho kultivovaného projevu zasvěceně komentujícím viděné, neumím moc představit. Není v mé síle, ani v možnostech tohoto článku popsat dění v kruzích jednotlivých disciplín. Co ale mohu, je popsat atmosféru, kterou jsem cítil. Bojovnost závodníků fandících a přejících úspěch druhým. Pocit pohodové jistoty plynoucí z všudypřítomné profesionality nejen závodníků, ale především rozhodčích, techniků a dobrovolníků. Radost z nádherné přírody arboreta tak malebného, že u mě osobně se díky svému kouzlu okamžitě dostalo do top ten, a to i před nejedno zahraniční. A ještě ke všemu tam bylo k dostání super kafe! Takže za mě, jednoznačně palec nahoru.

Na závěr základního bloku se divákům dostalo ještě skvělého zákusku v podobě bratrovražedného duelu footlock head-2-head mezi Tomášem Hupačem a Valentino Cristini. Po urputném boji zvítězil přeci jen favorizovaný Tomáš Hupač, nicméně Valentino si už brousí zuby na odvetu.

A teď trochu statistiky. Po dobojovaném základním bloku se dostal ke slovu hvězdný scoring team. Zápisy, přepisy, kalkulace ve svižném tempu, a výsledky byly na světě. Do finále se probojovali tito borci a borky! Za muže: Ondřej Heczko (CZ), Petr Vlček (CZ), Tomasz Franikowski (PL) a Jiří Voda (CZ). Za ženy: Eva-Maria Mauz (DE), velké a příjemné překvapení Anna Gregořicová (CZ, nováček) a Linda Horná (SK). Při vyhlášení výsledků byly nejen těmto finalistům, ale všem, a tím myslím úplně všem, předány věcné ceny a dary ze skladů a šuplíků celé řádky sponzorů. …… (výčet ??) …..   A když utichl aplaus, cena a dar díků od diváků, byla na řadě kultura.

A kdo jiný se nám na závodech stará o kulturu, než kapely Cémur Šámur a Bezbuk. Porovnávat jejich hudební výkon a kvalitu opravdu nelze, co ovšem porovnat lze, je kostýmové aranžmá. V tom případě mi, pánové, věřte, že hudební těleso Bezbuk je zcela mimo tabulky. Jejich originální, a řekněme poněkud neformální kostýmy, nejenže na první dobrou upoutají vaši pozornost, ale ve vašich ženách probudí nevídaný zápal a nadšení pro výběr a darování peněz. Takže pozor, berte si jen tolik hotovosti, o kolik chcete přijít. Každopádně skvělá zábava trvala až do noci.

A jde se do finále. Z deseti cizokrajných účastníků se do finále probojovali tři. Ani u jednoho z nich to nebylo překvapení, všichni tři jsou ostřílení závodníci. Tomasz Franikowski z Polska předvedl obdivuhodný výkon, ve kterém nejenže bodoval u všech zvonečků, ale vše stihl v takovém čase, že si před uplynutím limitu stihnul sbalit věci, a trochu ho podezírám, že být tam po ruce hrábě, tak ještě pohrabe. Nejlépe z našich si vedl Jiří Voda, který sice na Tomasze nestačil, ale kdoví, jak by to dopadlo, kdyby si omylem nestáhl lanko z dobrého náhozu. Prostě smůla. I přesto, že de facto druhý, stal se Jiří Voda oficiálně mistrem České republiky ve stromolezení pro rok 2022, protože cizinec u nás, tak jako všude jinde, může vyhrát závody, ale mistrem republiky může být jen občan dané země. V našem případě tedy pouze Čech nebo Moravan. I když vlastně vzhledem k tomu, kde se závody konaly, pouze Moravan nebo Čech. Mezi ženami to bylo ještě peprnější, protože proti Lindě Horné ze Slovenska, kterou všichni dobře známe a obdivujeme, a proti nadupané Eva-Maria Mauz z Německa, která skončila v základním bloku celkově sedmnáctá (!), se za nás postavil nováček, mladičká Anna Gregořicová, dívka, která leze stromy půl roku! Ovšem to, co předvedla ve finálovém kruhu, už nikoho nenechá na pochybách, že o Aničce ještě uslyšíme. Letos to sice ještě na Eva-Maria Mauz nestačilo, ale s tímto talentem tomu s bratrem dáváme rok. Maximálně dva. Anna Gregořicová se tedy, podobně jako Jiří Voda, byť druhá, stala mistryní České republiky ve stromolezení pro rok 2022.

Co bude dál? Čeká nás Evropa, přátelé! 1.-3. července 2022 proběhne European Tree Climbing Championship v Bruselu. Nominováni jsou, a svou nominaci přijali: Anna Gregořicová (dámy první), Jiří Voda, Petr Vlček a Ondřej Heczko. Držíme pěsti, držíme palce!

A blížíme se k závěru. Jak už bylo řečeno mnohokrát, ale stále to není dost. Velký dík patří duu Tomáš Hupač a Jakub Fanta, za organizaci, která opět obstála pod tíhou vyšších nároků. Velký dík patří patronovi závodu Petru Štelarovi a jeho teamu z arboreta Nový Dvůr za perfektní místo a super vstřícný přístup. Velký dík patří rozhodčím, technikům, dobrovolníkům a scoring teamu za profesionalitu, obětavost a nasazení. Velký dík patří Adamu Svobodovi, díky němuž mohla proběhnout akce Arboristé sobě, která vydělala peníze, bez nichž by závody prostě nebyly. Velký dík patří Pavlu Wagnerovi za moderování, které všemu přidává šťávu. Všem děkujeme, že pomáháte táhnout arboristiku výš a dál, a jestli mají ty výšiny a dálavy meze, vůbec netuším. Děkujeme.

Na úvod jsem citoval lidovou moudrost, že vše dobré jednou skončí. To ale není celé. Říká se totiž, že vše dobré jednou skončí, aby mohlo přijít něco lepšího. I když obecně mám o této moudrosti sem tam pochyby, v případě našich závodů tomu prostě věřím. Ty příště budou ještě lepší. A na to se napijeme J. Tak zase příště.